O městě
Architektonická perla, město v parku a park ve městě. Pokladnice léčivých minerálních pramenů. Lázně, po jehož promenádách se procházely slavné osobnosti z celého světa.
Mariánské Lázně
Poměrně mladé lázeňské město vzniklo počátk
em 19. století v údolí, kde vyvěrá mnoho výborných léčivých pramenů, známých místním usedlíkům však již ve 13. století. V r. 1528 byly na příkaz krále Ferdinanda I. zkoumány na obsah soli. Až koncem 18. století začal ordinář tepelského kláštera Dr. Jan Josef Nehr systematicky zkoumat jejich léčivé účinky.
V r. 1805 postavil u Křížového pramene na místě původní dřevěné chýše první zděný dům pro lázeňské hosty, nazvaný Zlatá koule. V roce 1812 vzniká z rozhodnutí opata tepelského kláštera K. K. Reitenbergera samostatná obec Mariánské Lázně. Dne 6.11.1818 jsou Mariánské Lázně výnosem vlády vydaným vrchním purkrabím F. K. Libštejnským prohlášeny "veřejným lázeňským místem".
Příliv lázeňských hostů znamenal brzy rychlý stavební rozvoj. Na pozemcích tepelského kláštera brzy vznikla osada, nazvaná Mariánské Lázně podle obrázku Panny Marie, zavěšeného u Křížového pramene, prohlášená v r. 1818 veřejnými lázněmi. Počátek 20. let 19. století znamená obrovský rozmach tohoto nového místa - za finanční podpory opata Karla Kašpara Reitenbergera zde zahradník Václav Skalník, architekt Jiří Fischer a stavitel Anton Turner z nehostinného, bažinatého údolí vytvořili mezi l. 1817 - 1823 půvabné parkové město s klasicistními a empírovými domy, altány, pavilony a kolonádami. Geniální Skalníkovo prostorové členění města je z větší části zachováno dodnes. Přijíždí mnoho významných kulturních, vědeckých i politických osobností z celého světa - Johann Wolfgang Goethe, princ Friedrich Saský, hrabě Kašpar Šternberk, Jöns Jakob Berzelius, Václav Jan Tomášek, Marie Szymanowská.
Ani v dalších letech hostů neubývá a věhlas města rychle roste. Dne 29.5.1865 jsou Mariánské Lázně výnosem císaře Františka Josefa I. povýšeny na město. Stejným císařem byl privilegiem císaře městu udělen dne 1.6.1866 městský znak. Z významných osobností poctili město svou návštěvou m.j. F. Chopin, R. Wagner, A. Bruckner.
Zlatý věk Mariánských Lázní mezi l. 1870 - 1914 dodnes připomínají četné historizující a secesní přestavby a novostavby lázeňských budov, hotelů, kolonád i kostelů, provedené architekty Friedrichem Zicklerem, Josefem Schafferem, Arnoldem Heymannem a Josefem Forberichem. Byly rozšířeny parky a vytvořeny romantické vyhlídky. V r. 1872 město získalo železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou přes Plzeň a 1898 s Karlovými Vary. V té době přijíždí do města snad nejvíce hostů: G. Mahler, F. Nietzsche, F. Kafka, R. Kipling, M. Twain, T. A. Edison, P. de Coubertin, anglický král Edward VII., císař František Josef I.
Čilý lázeňský ruch neutichal ani v 1. polovině našeho století; stále přijíždějí významní hosté, m.j. T. G. Masaryk, E. Beneš. V r. 1927 bylo spojení se světem ještě rozšířeno postavením letiště v blízkých Sklářích.
Po dobu 2. světové války byly Mariánské Lázně lazaretním městem. Po jejím konci dochází k dalšímu rozvoji, kdy vznikají první sídliště a rekreační komplexy. V r. 1952 byla zavedena ekologická trolejbusová doprava. Město si však nadále ponechává svůj zvláštní, ojedinělý lázeňský a turistický charakter. O letních sezonách je zde až 40.000 hostů.
Od r. 1990 panuje snaha o obnovení původního charakteru města, jeho architektury, parků i celkové atmosféry.
Více o historii
Zakládací listina
Mariánské Lázně dostaly jméno v roce 1808 podle jednoho z léčivých pramenů, roku 1812 se staly samostatnou obcí a v roce 1818 byly uznány za veřejné lázeňské místo.
Nejvyšším rozhodnutím císaře Františka Josefa I. z 29. května 1865 byly povýšeny na město a výnosem státního ministra hr. Richarda Belcrediho z 1. června 1866 byl městu udělen znak.
Originál zakládací listiny je uložen v Městském muzeu Mariánské Lázně.
