Při pohledu na známku si každý musí říct: To jsou Mariánky!

Řekněte, jaký byl hlavní zdroj vaší inspirace?

Jelikož jsem zatím neměla to štěstí, abych Mariánské Lázně navštívila osobně, inspiraci a hlavně informace jsem čerpala z internetu a z vyprávění návštěvníků lázní, kteří se shodovali v tom, že byli městem a jeho okolím okouzleni. Mohu říci, že s nimi, alespoň po mé internetové „návštěvě“, souhlasím. Nádherné budovy, pavilony a zákoutí a pro mé srdce nejbližší – nádherná okolní krajina. Zatoužila jsem se, pokud to jen trochu bude možné, podívat na Kladská rašeliniště.

Prozradila byste tvůrčí proces při navrhování této známky? 

Jak jsem se již zmínila, moje práce začínala hledáním materiálů. Jak obrazových, tak písemných. Prohlížela jsem množství fotografií, abych „nasála“ atmosféru místa a četla jsem si o historii města.

Techniku pro vytvoření známky jsem zvolila kombinovanou. Prvním úkolem bylo rozhodnout, jaké části budou malované (kreslené) ručně a které budu kreslit přímo v počítači. Ručně malované části mají živější charakter a strukturu a jsou v kontrastu s jednolitou plochou vytvořenou v počítači. Po namalování akvarelem a nakreslení tuší a pastelem těchto přípravných kreseb (budoucích vrstev), jsem je naskenovala do počítače a vše dokončila počítačovou grafikou ve Photoshopu. Jednotlivé připravené kresby, nyní už vrstvy, jsem kladla přes sebe a např. v nich gumou vybírala určité části, aby se uplatnila vrstva spodní, někdy byly jejich díly zprůhledněné a vzniklo prolínání (např. pavilony na známce). Pak přišlo na řadu vlastní kreslení detailů, buď nanášené na základní vrstvy, někdy pod ně. Jednotlivých vrstev je někdy i něco kolem třiceti, kdy vrstva obsahuje i třeba jen malý detail. Následovala kompletace s potřebnými texty.

Bylo velkou výzvou přenést atmosféru na tak malou plochu?

Zachytit atmosféru Mariánských Lázní znamenalo najít motiv, který je jednoznačně vystihuje a při pohledu na známku si každý řekne: „To jsou Mariánky“. Jestli se mi to povedlo, posoudí nejlépe lidé, kteří v Lázních žijí a znají je do všech detailů.

Máte nějakou osobní vazbu k Mariánským Lázním?

S Mariánskými Lázněmi mě spojuje vzdálená „větev“ mojí rodiny.

Není to vaše první známka, kterou jste vytvořila. Čím je tato tvorba specifická? A co vás na ní baví? 

Ano, je to moje druhá známka. Tvorba známek je pro mne určitý druh dobrodružství, které velmi ráda podstupuji. Musím najít ten nejsprávnější motiv, aby vystihl daný námět. Musí o něm říkat co nejvíc a zároveň nesmí být tzv. ukecaný. To znamená, že chci, aby byla známka „čistá“ bez rušivých detailů. Nesmím zapomenout ani na typografii. Najít správný typ písma, je další důležitá složka hledání. Snažím se, aby písmo ladilo s motivem, aby ho dotvářelo a přitom bylo svébytné. A to vše mě na tvorbě známky baví.

Jste výtvarnice a věnujete se celé řadě technik. Která patří k Vašim nejoblíbenějším? 

Ve svém oboru se zabývám hlavně volnou a užitou grafikou, kresbou, tvorbou exlibris, ilustrací, okrajově malbou, tvořím loutky a známky. Grafiku dělám od dětství, přivedla mě k ní máma, a pod jejím vedením jsem si vyryla a vytiskla svou první suchou jehlu. Od té doby jsem byla grafikou, asi doživotně, lapena. Postupně přibyly další techniky, lept, akvatinta, rezerváž, linoryt. V průběhu času se mou nejpoužívanější technikou stal lept a nebráním se ani kombinaci jednotlivých technik. V posledních letech jsem si od grafiky odskočila ke kresbě, kde kombinuji kresbu tuší, buď perem nebo štětcem, pastel a akvarel.